Lidská imunita
Obecně
Imunitní systém člověka zajišťuje obranu lidského organismu před různými parazitickými organismy (bakterie, viry, houby, parazitičtí červi a prvoci atd.). Imunitní reakce je reakce organismu na přítomnost antigenu - chemické nebo tělískové struktury vyvolávající imunitní reakci. Může jím být cizorodý patogen, nebo i buňky vlastního organismu, jak je tomu při některých autoimunitních onemocněních. Jako antigenní výbava se označují i systémy krevních skupin, jako je systém AB?, nebo Rh. Imunitní systém má dvě složky a to sice složku látkovou (humorální) a buněčnou.Nespecifická imunita
Jedná se o imunitu neadaptivní, je vrozená a její mechanismy mohou být v případě infekce použity okamžitě. Jedná se především o různé mechanické zábrany (pokožka, řasinky v nose), imunitu sliznic (hlen, přítomnost symbiotických bakterií), zvyšování tělesné teploty (pyrogeny), přítomnost baktericidních látek v některých tělních tekutinách (slzy, sliny, žaludeční šťávy - HCl), aktivace komplementu (skupina proteinů z krevního séra) a především schopnost fagocytózy (pohlcování cizorodých částic) některých bílých krvinek (makrofágy, a neutrofilní granulocyty).
Specifická imunita
Tato část imunitního systému je zajišťována lymfocyty, které dělíme na dvě skupiny - a to sice B-lymfocyty a T-lymfocyty. T-lymfocyty: Tyto lymfocyty po vzniku v kostní dřeni putují do brzlíku (thymus - odtud T-lymfocyty). Rozeznáváme dvě různé skupiny, z nichž první jsou tzv. Cytotoxické T-lymfocyty, které jsou schopny rozeznat buňky, které se vymykají normálnímu stavu, jako jsou třeba buňky napadené virem, nebo nádorové buňky. T-lymfocyty poznají tyto buňky podle bílkovinných struktur na povrchu membrány, a zničí tuto buňku buď pomocí perforinů, nebo navodí programovanou smrt buňky (apoptózu). Stejným způsobem ničí buňky i tzv. NK buňky (Natural Killers - přirození zabíječi). Druhou skupinou jsou tzv. Pomocné T-lymfocyty (helpery), které vylučují cytokiny, kterými napomáhají imunitní reakci, a to buď namnožením makrofágů (typ TH1), nebo namnožením B-lymfocytů s příslušnými protilátkami (typ TH2).
B-lymfocyty: (U ptáků se stěhují do kloakálního výběžku zvaného Fabriciova bursa - odtud >B-lymfocyty.) Jejich úkolem je tvorba protilátek - imunoglobuliny - viz níže, které mají reagovat s antigenem. Díky obrovskému množství B-lymfocytů je pravděpodobné, že alespoň některé z nich produkují protilátky, které budou schopny onu reakci s antigenem uskutečnit. Tyto buňky jsou odpovědné za primární imunitní odpověď, kdy se začnou množit a mění se na plazmatické buňky, které produkují velké množství příslušných protilátek. Jistá část se ovšem přemění na tzv. paměťové buňky, které přežívají po mnoho let a při dalším rozpoznání stejného antigenu jsou schopny zahájit mnohem rychlejší a účinnější sekundární imunitní odpověď. Díky tomu je možný jev, který označujeme jako imunizaci organismu, která může být buď aktivní (vpravení vakcíny při očkování, prodělání choroby), nebo pasivní (do krve jsou vpraveny protilátky z cizího organismu, vzniklé jeho aktivní imunizací; různá séra).
Imunoglobuliny
Imunoglobuliny jsou proteiny s globulární terciální strukturou. Podle stavby a funkce rozlišujeme několik skupin (např. IgG, IgM, IgA, IgE, IgD). Molekula imunoglobulinu se skládá z lehkých (nad 200 aminokyselin) a těžkých řetězců (nad 400 aminokyselin). Existují variabilní části každého globulinu, které jsou závislé na genetické informaci. Každý B-lymfocyt má v sobě 6 supergenů pro řetězce imunoglobulinu. Během zrání lymfocytu dochází k přestavbě dvou supergenů, které vedou k rozdílné realizaci jednoho těžkého a jednoho lehkého řetězce. Tím je umožněna obrovská variabilita vznikajících protilátek, díky obrovskému množství kombinací. K přestavbě těchto genů dochází v průběhu vývoje jedince i buněk. Vzhledem k náhodnosti procesu mohou vzniknout i kombinace, reagující s vlastními buňkami, které musí být z dalšího vývoje vyloučeny, nebo dojde k autoimunitním chorobám. Podobným způsobem vznikají i cytotoxické T-lymfocyty, u nichž je reakce s vlastními buňkami taktéž nežádoucí. IgE jsou vylučovány i eosinofilními a basofilními granulocyty.
